...Awww...

7. ledna 2010 v 12:29 |  Deníček
MÁM TO ZA SEBOU!!!
Nemůžu tomu uvěřit.
Pod celým článkem je kecání, jaké to celé bylo.



V noci jsem se asi třikrát probudila. A pak se mi ráno nechtělo vstávat (i když jsem naštěstí vstávala později :)). Byla jsem celkem nervózní, ale žádnej extrém. Nasedli jsme do auta a za chvíli jsme tam byli.
Když jsem viděla tu obludnou obrovskou ošklivou školu (která byla původně fabrika), tak mě totálně chytla tréma. Musela jsem pět minut zůstat v autě, abych se zklidnila, a stejně to moc nepomohlo. Šli jsme s mamkou teda do té školy a chvilku jsme se tam procházeli (abych měla ještě čas se uklidnit) a pak jsme šly do jakési místnosti, kde jsme si sedly a čekaly jsme. To jsem se zase celkem zklidnila a tréma trochu opadla (zbyla jenom zdravá nervozita). Sedělo tam už pár děcek. Pak přišla ředitelka (taková hrozně nesympatická baba) a chtěla po nás dokumenty jako potvrzení od lékaře, občanku atd... mělo přijít 12 děcek (docela šok, myslela jsem, že nás tam bude tak 30) a nakonec jich přišlo tak 6. Možná proto mi celkem opadla ta tréma.
Pak nás jedna celkem sympatická učitelka zavedla do místnosti se zátiším. Rodiče museli jít pryč. Okolo toho zátiší byly dokola rozestavené lavice a židle. Všichni si sedli dozadu a já si sedla úplně mimo =) (abych tam nemusela kreslit tu blbou ozdobnou dýni).
Ze začátku se mi totálně třášla ruka, takže jsem nemohla nakreslit ani jednu rovnou čáru, ale čím dýl jsem se pokoušela, tím jsem byla klidnější a nakonec se mi splnilo mé přání: to zátiší jsem nakreslila jakž takž.
Pak nastala část, které jsem se hrozně bála (a jak jsem později zjistila, úplně zbytečně) a to domácí práce. Museli jsme vzít svoje výkresy a jít ke dvoum učitelkám ke stolu, tam je rozložit a ony se nás ptaly na otázky jako: jestli chodím do ZUŠ, jestli kreslím raši tužkou nebo barvama, jak mě tamto a tamto napadlo, jestli jsem to kreslila podle skutečnosti, jaké mám zkušenosti s počítačovou grafikou, jak mi jde matika(?) atd. Bylo to úplně v pohodě, i když se mi asi trochu třásl hlas. Nevím, neslyšela jsem se =)
A pak by konec. A já jsem byla totálně šťastná. Konečně to mám za sebou! Už žádnej stres! Nikdy! Hurá.
Tak jsem teď u mamky v práci a píšu tenhle geniální článek a jsem ráda, že mě dlouho nic takovýho čekat nebude (tedy až do přijímaček - pokud je budu dělat). Doufám, že mě na tu školu přijmou, ale docela pochybuju (i když nás tam bylo jenom 6 =)).
A lidi, stal se totální zázrak: neztrapnila jsem se! :) hahaha. Aspoň si to myslím. Sice jsem tam mezi všema těma vysokejma holkama (a klukama) byla jak mezi telegrafními sloupy a připadala jsem si jak šesťák :D, ale myslím, že na tom zas tak nezáleží. Yahoo, mám to fakt za sebou...! ♥ *je nejšťastnější člověk na světě*
A Leni, děkuju za podporu, když bylo nejhůř, vzpomněla jsem si na tebe a bylo to dobrý =) děkuju!

Tak zatím, vaše Teriasxxs.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | E-mail | Web | 7. ledna 2010 v 15:05 | Reagovat

Tak...věřím, že tě přijmou. Doufám. Vím to=))
Nakonec to přece dopadlo dobře, neztrapnila ses, nakreslila jsi to "jakž takž"...*google překladač mi to přeložil jako skvěle* a ani ses z toho nervově nezhroutila...takže je to vlastně super. Budu držet palce, ať to vyjde.
Jsem ráda, že ti moje blábolení bez hlavy a paty pomohlo*nemělas to říkat, teď budu mlít něco pořád=))*, jsi asi první, na koho to tak fubguje. Každopádně, nemáš zač!
Tak zatím=)

2 Teriasxxs Teriasxxs | 7. ledna 2010 v 16:45 | Reagovat

=)) taky doufám, ale moc nevěřím.
No jistě že to dopadlo dobře =) jsem ráda, že je to happyend. Hehe.
:D Klidně mel něco pořád, já budu ráda ;o)

3 Lenka Lenka | E-mail | Web | 7. ledna 2010 v 17:35 | Reagovat

Tak tomu věř, to pomůže=)
Všichni milují happyendy=))
Dobře...*řekla sis o to=)))*

4 Teriasxxs Teriasxxs | 7. ledna 2010 v 19:27 | Reagovat

:D super, budeš pořád něco mlít :D zábavná činnost ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama